Anthroposofická společnost v České republice

Waldorfská pedagogika

Ihned po skončení první světové války, v listopadu 1918 a potom v roce 1919 líčil Steiner před nejširší veřejností své ideje k novému uspořádání sociálního řádu ve střední Evropě a ve světě. Podle těchto úvah, které byly zčásti předloženy již během války prostřednictvím soukromých kontaktů vlivným osobnostem, měl v nově strukturovaném společenském organismu zaujmout kulturní život v nejširším smyslu (k čemuž počítal i výchovu a školství) zcela nezávislé postavení (trojčlennost sociálního organismu).

Švábský podnikatel Emil Molt, majitel továrny na cigarety Waldorf-Astoria ve Stuttgartu, který byl více než deset let členem Theosofické, popř. Anthroposofické společnosti, chopil se těchto myšlenek a byl ochoten přispět k uskutečnění těchto idejí a zároveň ke zmírnění akutní sociální a duchovní bídy. Aby uskutečnil svůj plán založit školu, obrátil se na Steinera a prosil ho, aby se ujal vytvoření koncepce školy, pedagogického vedení a stanovení učebního plánu. Z vlastních prostředků získal Molt vhodnou budovu.

Pro budoucí učitele této školy uspořádal Steiner na konci srpna a na začátku září 1919 třídílný kurz, kterým položil základ anthroposofické pedagogiky. Dne 7. září 1919 mohla být škola otevřena.

Podle Rittersbacherova líčení začala Svobodná waldorfská škola ve Stuttgartu v roce 1919 svou práci s 256 dětmi v osmi třídách se dvanácti učiteli. V roce 1924 to bylo již 787 žáků a žákyň ve dvanácti třídách s paralelkami a 47 učiteli, o několik let později (podle Wachsmutha: „Rudolf Steiners Erdenleben und Wirken“) asi 1100 žáků a 76 učitelů. K rychlému vzestupu došlo proto, že zpočátku posílali do waldorfské školy své děti jen zaměstnanci továrny, brzy ale využívali předností této výchovy i anthroposofové.

Jak vyplývá z tehdejších Steinerových výroků, nepokládal založení Svobodné waldorfské školy jen za jednotlivou událost, nýbrž za začátek celého školského hnutí, které by se mělo rozšířit právě tak jako veškeré jeho plány sociálního uspořádání - také na neanthroposofické obyvatelstvo. Jím jmenovaného počtu sta škol, kterých by bylo zapotřebí, aby se v jejich součinnosti mohl prokázat „celý přínos“ této výchovné práce, nebylo sice za jeho života ani zdaleka dosaženo, ale dnes je toto číslo dávno překročeno a hnutí roste dál. Je potěšitelné, že waldorfské hnutí přitom zůstává ve Steinerově smyslu nositelem školy otevřené pro všechny lidi bez rozdílu, to znamená, že nezáleží na tom, zdali rodiče dětí vychovávaných ve waldorfské škole (nebo škole Rudolfa Steinera) jsou členy Anthroposofické společnosti. „Waldorfská pedagogika dává k dispozici nabídku pro vzdělání kohokoli,“ napsal Manfred Leist ze Svazu svobodných waldorfských škol ve Stuttgartu a poukázal na to, že dnes pochází mnohem méně než polovina žáků waldorfských škol z anthroposoficky orientovaných domovů.

Až do své smrti se Steiner ještě podílel na založení řady škol, a to v Dornachu (1921), Kolíně (1921), Essenu (1922), Hamburku (1922), Haagu (1923), Kings-Langley (severně od Londýna, 1923), Londýně (1925) a konečně na založení první švýcarské školy základního stupně v Basileji, jejíhož otevření (1926) se však už nedožil. Kolínská škola přerušila svou práci v roce 1925; škola v Dornachu pro mládež nad 14 let, „Škola pro další vzdělání při Goetheanu“, existovala až do roku 1958; škola vzniklá roku 1925 v Londýně přesídlila později do Forest Row (East Sussex) a jmenuje se dnes Michael Hall.

Po Steinerově smrti vzniklo v Německu do roku 1930 ještě dalších pět škol. Ve Švýcarsku byla založena další škola roku 1927 v Curychu a v roce 1940 byla otevřena ještě škola Rudolfa Steinera v Bernu. Od té doby vznikaly v této zemi na různých místech další školy. V Německu způsobily politické poměry Třetí říše zánik anthroposofické pedagogické práce. Mezi lety 1938 a 1941 byly všechny waldorfské školy buď zakázány, nebo ukončily samy svou činnost kvůli přitěžujícím zásahům zvenčí, které předcházely hrozícímu zákazu.

V roce 1945 se muselo začínat opět od začátku. Ve východním Německu (NDR), kde byl opět u moci duchu nepřátelský režim, zůstal ovšem nový začátek omezen jen na jediný pokus. Waldorfská škola, která v Drážďanech začala svou práci, musela být roku 1949 na příkaz úřadu opět uzavřena. Kde se utlačuje svobodná výchova, jako tomu bylo ve všech komunistických státech, nemůže anthroposofická pedagogika zakotvit. Zato ve všech velkých městech Spolkové republiky dokonce i ve středních a menších místech bychom dnes našli waldorfské školy. Od roku 1946 jsou sjednoceny ve „Svazu svobodných waldorfských škol“.

Ze střední Evropy se anthroposofické školské hnutí rozšířilo již za Steinerova života, ale obzvláště po druhé světové válce, po západním světě. Dnes jsou téměř ve všech svobodných zemích Evropy školy, které pracují podle Steinerovy pedagogiky. Mimo Evropu existují takové školy ve Spojených státech a Kanadě, v mnoha jihoamerických zemích, v Egyptě, Keni, v Jižní Africe, v Izraeli, Indii, Japonsku, v Austrálii i na Novém Zélandě.

Po roce 1989 vznikla řada waldorfských škol v postkomunistických státech. V České republice jich je zatím šest (l998), celosvětově přes 700.

Tak jako praktická vychovatelská činnost ve waldorfských školách, rozšířilo se i vzdělávání učitelů orientované na Steinerovu pedagogiku. Ve Stuttgartu organizuje Svaz svobodných waldorfských škol každoročně veřejný pedagogický sjezd; obdobné akce se konají ve Škole Rudolfa Steinera v Curychu. Ve většině jmenovaných zemí se všeobecnými školami, které praktikují Steinerovu pedagogiku, existují také anthroposofické semináře pro učitele. Především je třeba připomenout Učitelský seminář Rudolfa Steinera v Dornachu (při Goetheanu) ve Švýcarsku, jakož i tři největší německé učitelské semináře ve Stuttgartu, ve Witten-Annen v Porúří a v Mannheimu. Mnoho anthroposofických škol převzalo jméno „waldorfská škola“ podle první školy ve Stuttgartu, jiné se jmenují - jako např. většina škol ve Švýcarsku - „školy Rudolfa Steinera“, nebo mají také jiná jména.

„Jednotnou základní a vyšší školou“ nazval Steiner typ svých škol. Označení vyjadřuje, že nerozlišují žáky ani podle sociálního původu, ani podle pohlaví, a především ne podle různých druhů nadání. Žáci se schopnostmi spíše intelektuálními a žáci se schopnostmi spíše uměleckými a řemeslnými mají projít pokud možno společně dvanáctiletou školní dobou, aby i ti, kteří potom vstoupí do učení, nebyli poškození ve svém školním vzdělání.

Mnoho těchto škol nese ve svém názvu označení „svobodná“. To naznačuje, že pedagogika zde uplatňovaná se řídí jen podle duševních potřeb dítěte. Finanční příspěvky státu, hospodářství nebo jiných sponzorů nesmějí být nikdy spojeny s nároky, které by ovlivňovaly vychovatelskou práci. Vyskytnou-li se v tomto směru pochybnosti, zřekne se škola raději každé pomoci z cizí strany. Ve Švýcarsku nepobírá žádná anthroposofická základní škola, která odpovídá státní škole, ani jediný frank z veřejných peněz.

Takové vychovatelské smýšlení předpokládá, že tam, kde existují waldorfské školy (školy Rudolfa Steinera), je k dispozici podpůrná organizace, která souhlasí s duchovní nezávislostí výchovy a vychovatele, to znamená, že má pozitivní vztah ke svobodnému duchovnímu životu, jak jej Steiner požadoval jako základ výchovy. Tato podpůrná organizace může mít právní formu spolku, nadace, družstva nebo může být organizována jinak. Přebírá všechny výlučně správní záležitosti školy, jedná o nepedagogických otázkách s úřady, zabývá se finančními poměry školy, radí se s rodiči o možnosti a výši příspěvku škole a pro nekrytý obnos se ohlíží po dalších finančních zdrojích. Mohou to být bazary vystoupení žáků, sbírky a podobné aktivity. Také je trvání takové školy vždy znovu zajišťováno dary a odkazy. Dárci vědí, že svou strukturou je zcela nezištným ústavem.

Tak jako příspěvky rodičů na školní docházku jejich dětí nejsou v zásadě žádným školným, nýbrž je třeba je chápat jako platbu pro existenci školy, nepobírají učitelé za svou výuku žádný plat, nýbrž jakýsi honorář za svou učitelskou činnost, chápanou jako svobodné povolání. Nejsou v právním vztahu závislosti na zaměstnavateli, který by je mohl vést k tomu, aby plnili svou vychovatelskou úlohu podle jiných než jen podle pedagogických hledisek.

Zásadní nezávislost anthroposofické pedagogiky na vlivech, které jsou výchově cizí, především na tlacích hospodářského rázu, má svůj rub v tom, že anthroposofické školy musí zpravidla pracovat v mnohem skromnějších poměrech než státní. Školní budovy a zařízení jsou prostší než ve státních školách a pracující učitelé přinášejí - při průměrně vyšším pracovním výkonu - značné finanční oběti.

I když by proto žádný přesvědčený waldorfský učitel neměnil se svým kolegou na státní škole, neznamená to, že takové závažné nerovnosti je třeba chápat jednoduše jako cenu za pedagogický pokrok. Ani by tomu nemuselo být tak, že jediné uznání státu, který má z waldorfských škol značný pedagogický i finanční prospěch, spočívá v tom, že jim dovoluje existovat.

Lit.:  Molt: „Entwurf meiner Lebensbeschreibung“ („Náčrt mého životopisu“); Rittersbacher. „Zur Beurteilung der Padagogik“ („K úsudkům o pedagogice“); Grosse; „Erlebte Padagogik“ („Prožitá pedagogika‘); Englert/Jenny/Zbinden: „Mensch, Schule, Staat und Menschhei“ („Člověk, škola, stát a lidstvo“).

Zpět na úvod Abeceda anthroposofie »


___
Výklady jednotlivých pojmů z oblasti duchovní vědy jsou použity z knihy Adolfa Baumanna ABECEDA ANTHROPOSOFIE, kterou vydalo nakladatelství IOANES v roce 1999. Kniha byla přeložena Ing.Stanislavem Kubátem, marií Stránskou a Dr.Petrem Stránským. Verše přeložil Jan Dostal. Německý originál „ABC der Anthroposophie ein Wortebuch für jedermann“, Hallwag Verlag Bern, 1986.

Konference Růže a kříž 17. - 20. 11. 2016


Stále více než kdy dříve touží současný člověk pochopit dění kolem sebe i v sobě a rozlišit síly, které skrze něho, ostatní lidi i události promlouvají. Konference Růže a Kříž v Evropě nabízí na základě hlubšího porozumění založeném na anthroposofii klíč k rozluštění mnohdy velmi spletitých souvislostí

Přejít na stránky konference Růže kříž v Evropě

Kontaktní údaje


Anthroposofická společnost v České republice
Hošťálkova 392/1d, 169 00 Praha 6 - Břevnov (mapa)
IČ: 45245584, DIČ: CZ45245584
Bankovní spojení: POZOR ZMĚNA !!!
2001108928/2010 pro platby v korunách (CZK),
2901108931/2010 pro platby v eurech (EUR)

Právní forma: společnost je spolek zapsaný u Min.vnitra pod č.j. VSP/1-3195/90-R