Anthroposofická společnost v České republice

Co je anthroposofie?

Z řečtiny: anthrópos = člověk a sofia = moudrost. Výraz označuje duchovní vědu vytvořenou Rudolfem Steinerem na základě jeho náhledů do duchovního světa. Míní se tím duchovní věda ve všech jejích projevech: vědecko-filosofické základy (teorie poznání), cesta školení, ale i jednotlivé disciplíny jako lékařství (léčebné umění), výroba léčiv (léky), pedagogika, theologie (křesťanství), sociální věda (trojčlennost sociálního organismu), způsob zemědělského hospodaření (zemědělství), umělecké obory jako eurytmie, umění dramatické (scénické umění), umění recitační („tvořivá řeč“), stavitelské umění, sochařství a malířství (umění). To, co se dnes představuje jako anthroposofie, není věda přejatá Steinerem hotově z duchovního světa. Byla pro něj výsledkem celoživotního vývojového procesu a neúnavného bádání. Cesta vedla od myšlenkového základu na přelomu století přes ujasnění pojmů během Steinerovy působnosti pro Theosofickou společnost a k jejímu dalšímu tvořivému rozvíjení po oddělení Anthroposofické společnosti od Theosofické společnosti 1912/13. Teprve po Vánočním sjezdu formuloval Steiner definici, která zahrnuje všechno dosažené. Tuto definici lze chápat jako jakýsi jeho odkaz: „Anthroposofie je cesta poznání, která by chtěla vést ducha v člověku k duchu v kosmu“.

Slovo „anthroposofie“ nebylo vytvořeno Steinerem. Vyskytuje se už ve filosofických spisech I. R. V. Troxlera a Immanuela Hermanna Fichteho. Steiner se s ním setkal i v přednáškách herbartiána Roberta Zimmermanna, jehož jednotlivé přednášky na vídeňské univerzitě navštěvoval během svého studia. Avšak souhlas Steinerovy anthroposofie s těmito dřívějšími pojmy je ve velké míře slovního druhu. Anthroposofie spočívá sice na přísně určeném filosofickém základě, ale je to více než myšlenková konstrukce; je to i cesta poznání a životní praxe.

V roce 1902 byla založena Německá sekce Theosofické společnosti a za jejího generálního sekretáře byl povolán Steiner. Během založení této společnosti měl Steiner přednášky ve zcela jiném kruhu, a to pro skupinu „Die Kommenden“. Týkaly se dějin světových názorů a měly název „Od Zarathuštry až k Nietzschemu“, s dodatkem v titulu: „neboli anthroposofie“. Steiner později zdůrazňoval, že převzal úřad generálního sekretáře za zřetelně vyjádřené podmínky, že bude zastupovat v Theosofické společnosti jen výsledky svého vlastního duchovního bádání - což je právě to, co se v něm postupně stalo anthroposofií. Společnost mu nabídla možnost, aby postavil své vědění do historické kontinuity, on na druhé straně obohatil theosofii, která se ráda pohybovala ve všeobecných a mlhavých představách, přesným vědeckým podáním. Příkladem toho je kniha, která se nazývá „Theosofie“.  Obsahuje to, co Steiner vložil jako svůj vlastní přínos do theosofického hnutí, co však ještě nemohl pojmenovat zvláštním jménem vzhledem ke svému postavení v Theosofické společnosti: je to položení základu k tomu, co později pojmenoval „anthroposofie“. Podtitulem „Theosofie“ je „Úvod do nadsmyslového poznání světa a určení člověka“. V této knize není ani stopa po onom sklonu k hinduismu a směšování náboženství, kterými se vyznačuje theosofie.

Veden snahou zabránit tomu, aby byl fixován „theosofii“, používal Steiner ve spisech a přednáškách této rané theosofické doby své působnosti, častěji než v pozdější době, pro to, co měl na mysli, také výrazy „tajná věda“ - tak se nazývá i jeho druhá základní kniha, „duchovní věda“, „okultismus“, příležitostně také „mystika“ (a odpovídající přídavná jména). Do údobí po theosofickém působení se udržel především výraz „duchovní věda“, jenž ve Steinerově mluvě má stejný význam jako „anthroposofie“.

Podle obecného údaje Steinerova, že se dá považovat za „anthroposofii“ to, co je v jeho raných dílech a přednáškách uvedeno jako „theosofie“, nahradila Marie Steinerová, jako vydavatelka spisů svého muže, a její následovníci, zodpovědní za souborné vydání v Nakladatelství Rudolfa Steinera, v tištěných textech slovo „theosofie“ zpravidla slovem „anthroposofie“. Důležitou výjimkou je zde titul knihy „Theosofie“, poněvadž by přejmenování tohoto známého díla bylo přece jen přílišným zásahem. Toto pravidlo náhrady se stalo vydavatelskou zásadou, čímž ovšem poněkud zastřelo vývoj Steinerovy terminologie.

Od roku 1909 vidíme, že Steiner naplňuje výraz „anthroposofie“ konkrétním obsahem. Úsilí odpovídá zřejmě nutnosti, aby udržel své nadsmyslové bádání ve zřetelném odstupu od theosofického hnutí, které bylo vzdáleno křesťanství a podléhalo stále více indickým vlivům. Ve čtyřdílném berlínském cyklu z r. 1909 s názvem „Anthroposofie“ (je ve svazku „Anthroposophie, Psychosophie, Pneumatosophie“) a ve fragmentu „Anthroposophie“ z roku 1910 srovnával stanoviska bádání vedoucího do nadsmyslna s etapami cesty na horu. Dole, ještě v rovině, sídlí obyčejné lidské poznání, jako například vědecká antropologie, pěstovaná na univerzitách. Toto poznání zachycuje jen jednotlivosti a nezískává žádný přehled, antropologie se drží fyzického, a volí proto své stanovisko ještě stále „pod úrovní schopností člověka“ (l 15/23. 10.09). Theosofie naproti tomu stojí na vrcholu hory, má sice velký přehled, ale vnímá jednotlivosti příliš nezřetelně. Anthroposofie naproti tomu zaujímá stanovisko v poloviční výši hory. Dívá se nahoru i dolů, poznává jednotlivé, ale může i rozmanité shrnout v celek. Ve srovnání s antropologií, která je čistě fyzickou naukou o člověku, znamená anthroposofie vědění o člověku, které je prozářeno duchem. Vůči theosofii ji Steiner vymezuje takto: „To je v podstatě skutečná definice theosofie: Nech v sobě mluvit Boha, a co ti řekne o světě, to je theosofie. Anthroposofie se dá charakterizovat tím, že řekneme: Postav se doprostřed mezi Boha a přírodu, nech člověka v sobě mluvit o tom, co je nad tebou a září do tebe, i o tom, co do tebe zasahuje zdola, a máš anthroposofii, moudrost, kterou promlouvá člověk“.

Steinerova nauka o člověku v berlínských přednáškách „Anthroposophie“ z roku 1909 se ještě vztahuje silně k tělesnosti, zůstává, jak říká sám Steiner, „anthroposofií v užším smyslu“. To potvrzuje například jeho nauka o smyslech, zahrnující později 12 smyslů, kterou přednesl poprvé v této souvislosti. Prostřednictvím dvou přednáškových cyklů „Psychosophie“ a „Pneumatosophie“, které následovaly v letech 1910 a 1911 rovněž v Berlíně, rozšířil tuto nauku na „anthroposofii v širším smyslu“, která zahrnuje také duši a ducha.

S „Pneumatosofií vstoupil Steiner v evropských duchovních dějinách na novou pevninu, když zahrnul ducha jako podstatnou část člověka do své nauky o člověku a učinil z ducha pracovní oblast „duchovního badatele“, za něhož se Steiner od začátku považoval. V „Theosofii“ byly tyto myšlenky již vysloveny jak při popisu člověka, tak při popisu života po smrti, nyní se ale pro ně ve jménu anthroposofie dovolával v širším smyslu domovského práva v západní kultuře. Steiner objasňuje, že církev „v prvních stoletích“ - na jiných místech svého díla říká ještě přesněji: na osmém ekumenickém koncilu v Konstantinopoli v roce 869 - „v rozporu s Biblí, a to jak se Starým tak i s Novým zákonem,... tak říkajíc odstranila ducha“. Prohlásila člověka za bytost skládající se z těla a duše a připustila pouze, že duše má některé duchovní vlastnosti. Ze svého nadsmyslového náhledu do bytosti člověka nahradil Steiner toto osudné církevní dogma o dichotomii trichotomií. Znovu objevil člověka jako trojčlennou bytost s tělem, duší a duchem. To je jeden z jeho velkých příspěvků k tomu, aby člověk nově porozuměl sám sobě (trojčlennost člověka). Teprve takovým novým základním přístupem k uvažování o tomto problému se otvírá přístup k vědění o znovuvtělování člověka (znovuvtělování a osud) a k poznatku, že člověk může vytvořit v sobě duchovním školením (cesta školení) vyšší orgány, které ho mohou přivést blíže k „duchu v kosmu“. Oba tyto poznatky jsou základní součástí anthroposofického světového názoru.

Lit: 9;13;26;45;115;234; Mötteli.

Pokračovat na kapitolu Anthroposofie a náboženství »


___
Výklady jednotlivých pojmů z oblasti duchovní vědy jsou použity z knihy Adolfa Baumanna ABECEDA ANTHROPOSOFIE, kterou vydalo nakladatelství IOANES v roce 1999. Kniha byla přeložena Ing.Stanislavem Kubátem, marií Stránskou a Dr.Petrem Stránským. Verše přeložil Jan Dostal. Německý originál „ABC der Anthroposophie ein Wortebuch für jedermann“, Hallwag Verlag Bern, 1986.

Konference Růže a kříž 17. - 20. 11. 2016


Stále více než kdy dříve touží současný člověk pochopit dění kolem sebe i v sobě a rozlišit síly, které skrze něho, ostatní lidi i události promlouvají. Konference Růže a Kříž v Evropě nabízí na základě hlubšího porozumění založeném na anthroposofii klíč k rozluštění mnohdy velmi spletitých souvislostí

Přejít na stránky konference Růže kříž v Evropě

Kontaktní údaje


Anthroposofická společnost v České republice
Hošťálkova 392/1d, 169 00 Praha 6 - Břevnov (mapa)
IČ: 45245584, DIČ: CZ45245584
Bankovní spojení: POZOR ZMĚNA !!!
2001108928/2010 pro platby v korunách (CZK),
2901108931/2010 pro platby v eurech (EUR)

Právní forma: společnost je spolek zapsaný u Min.vnitra pod č.j. VSP/1-3195/90-R